Poslední dny nebylo úniku. Jsou všude. Při loktové bitvě v obchoďácích se na vás spouští sprška notoricky známých melodií, které se ve veřejném prostoru točí několik posledních týdnů. Jsou slyšet v obchodech. V hotelovém výtahu. Na náměstích. Kamkoliv se hnete. Pronásledují vás. Díky tomu působí jako mnohokrát oprané tričko, na kterém už ani nejde přečíst nápis. Už dávno ztratily svůj původní význam.

Předvánočnímu šílenství se snažím vyhnout. Před Vánoci nejlépe na pár týdnů vypadnout pryč. Daleko. Jenže Ony vás dopadnou i tam. Ani v zemi Alláhově jsem nebyl v bezpečí. I tady jsou obchody s nekonečnou řadou vánočních stromků. Santa Claus vám cpe do obličeje nezdravý nápoj na každém rohu. Bát se, že nás tu svážou muslimským právem? Pche. Pozdě. I tu nejrigidnější zemi už dávno strávil ten fousatej dědek v rudých gatích a propašoval jim komerční stránku Vánoc. A s ním jdou i ty melodie.

Viděl jsem mnichy v šafránových róbách, jak po ránu v dlouhé řadě vybírají dary a za nimi je z výloh obchodů sledují oči sobů. Pozvolna jsem zjistil, že únik je zbytečný. Vánoční business asimiloval většinu planety. I indiáni v amazonské džungli chtějí italské vánoční panettone tmavou brčolu v červené plechovce, protože ani tady se reklamnímu moru nevyhnou.

GRIM CHRISTMAS jsou jen malý úkrok. Nejde o léčbu. Jen zmírnění příznaků. Když už to musí bejt… Stejně jako minulý rok nasazuji sluchátka, když jdu ulovit znojemské okurky do bramborového salátu. Funguje to.

Kolekce deseti blackmetalových rychlovek od coloradského mladého zvukového mága Jona Lervolda mi pomohla přežít minulý rok a skvěle funguje i letos. Multiinstrumentalista tu bere ty nejprofláklejší nástroje černého kovu a kuje s nimi ty nejotravnější koledy pod sluncem. Slyšel jsem již mnohé metalové vánoční covery, ale tady se kloubí mistrovství jak ve věrnosti k předlohám, tak ve znalosti žánru, který je na ně aplikován. Jon tu pracuje s lehkostí a samozřejmostí. Takže, když už to musí bejt…